Kroužky

Blíží se nám den otevřených dveří. Do třídy se nahrne 20 zvědavých maminek najednou, každá má spousty otázek, ale díkybohu za to. Pak chodí maminky, které jen postávají v koutě, dítě drží pevně u sebe, rozhlíží se a hodnotí. Z těch bývám nervózní, protože obvykle z nich vypadne něco jako "Tak sem ne. Tady nemají bio mléko.", případně "Podívej se na ty děti. Mezi takové naše chodit nebude."

Rodiče, já chápu, že chcete pro své děti to nejlepší. My se jim to nejlepší taky snažíme dát ze všech sil. Ale pokud bude vzdělávání vaší ratolesti záviset na bio potravinách, "nezávadném" složení třídy a podobně, asi se opravdu nedomluvíme.

Dalším kamenem úrazu jsou kroužky. Zeptá se na ně většina rodičů. A většina je také vyžaduje. Trpělivě vysvětlujeme, k čemu by dětem byl kroužek kreslení, hudební výchovy či pohybových aktivit, když to všechno dostatečně obsáhneme v řízené činnosti? Jediné, co nabízíme, je plavání pro předškoláky. A i to dost narušuje program, byť jde o jedno dopoledne v týdnu. Možná může být pro někoho jednoduší, zařídit si ve školce kroužek na každý den, a nemít v podstatě nic na práci. Pak ovšem nechápu, proč dotyční ve školství pracují, protože pak to vypadá spíše jako hlídací koutek.

Takže za mě kroužky ve školce opravdu ne. Zbytečné, bere to čas nám i dětem, který bychom mohli trávit pohromadě.

Odpolední kroužky mimo mateřskou školu jsou rozhodnutím rodičů. Nemám nic proti tomu, když má dítě jednou týdně nějaký zajímavý program. Ideální je všeobecný pohybový rozvoj, jako nabízí třeba Sokol. Jednostranně zaměřené sporty bývají spíš na škodu, protože dítě většinou není natolik pohybově rozvinuté, aby se jim mohlo naplno věnovat.

Mrzí mě, když rodiče děti nutí. "Já jsem byl na sport dřevo, ale náš malej to zvládne i za mě." "Nikdy jsem neuměla kreslit, tak jsem jí přihlásila, aby to uměla aspoň ona." Dnes přišli rodiče s informací, že jejich syn bude střídat klasickou školku se soukromou anglickou. Na náš argument, že s jeho logopedickými vadami to bude spíše kontraproduktivní, nechtěli ani slyšet. Je přece ostuda, když se dítě v 5 letech nedomluví v zahraničí. 

Hodně také záleží na povaze dítěte. Někdo bude milovat společnost a doma s mámou by se unudil. V tom případě je lepší mít bohatější program. Jiný bude spíš introvert a po celém dni ve velkém kolektivu touží jen po dece, plyšákovi či knížce. Naslouchejte svým dětem, vnímejte jejich potřeby. Berte je takové, jaké jsou a respektujte jejich volby. Je to váš nejtěžší rodičovský úkol - přijmout dítě bez výhrad a očekávání.