Šablony pro mateřské školy

Původně jsem chtěla počkat, až vychladnu. Ale to se asi jen tak nestane, takže se s vámi podělím o průběh dnešní pedagogické porady.

Možná jste slyšeli o tom, že Ministerstvo školství vydalo tzv. "šablony". Jedná se o příspěvky na různé věci/zaměstnance, které školy potřebují. Na rovinu přiznávám, že se v tom nevyznám nijak do hloubky (jestli je to vůbec možné), ale můžu se s vámi podělit o to, co to konkrétně znamená pro naší školku.

Ministerstvo na nás tlačí, abychom přijímali dvouleté děti. Tento trend razí EU, protože už funguje ve většině států Evropy. V rámci šablon nám nabízí peníze na chůvy a školní asistenty. Chůva pro dvouleté děti má poloviční úvazek na dva roky nebo celý úvazek na jeden rok. Dále jsou v tomto programu peníze na vybavení - přebalovací pulty, didaktické pomůcky, hračky, vybavení tříd (menší nábytek), popř. kočárky. Hezké, že? 

Jenže zadarmo to samozřejmě není. Abychom tyto peníze dostali, musíme se zúčastnit jednoho z projektů. Pro nás připadají v úvahu dva. Vzájemný 16-ti hodinový náslech mezi různými mateřskými školami, doplněný o hrůznou administrativu. Nebo zařídit setkání rodičů s externími odborníky v rozsahu 12 hodin, které je možné rozdělit na 6x2 hodiny. Což v první řadě obnáší sehnat odborníka, který je ochotný přednášet, pak vybrat dostatečně lákavé téma, z každého sezení mít podpisy alespoň 8 rodičů a vše samozřejmě řádně zdokumentovat.

Takže když to shrnu: ministerstvo má na nás požadavek (přijímání dvouletých dětí) a dokonce nám na splnění tohoto požadavku dá peníze, když my splníme jejich podmínky (vzájemné náslechy, odborné semináře s rodiči), i když se toho původního požadavku vlastně vůbec netýkají. My máme například jako téma pro setkávání s rodiči polytechnickou výchovu.

Na jednu stranu, lze čerpat celkem pěkné peníze - min. 200 000, max. 530 000 Kč.

Jenže z principu se nám do toho nechce. Ono to má totiž ještě jeden háček. Tyto šablony platí pouze do roku 2020. Do roku 2020 je přijímání dvouletých dětí dobrovolné, tudíž pokud je chceme přijmout a chceme peníze na vybavení a personál, musíme splnit podmínky. Ovšem od roku 2020 je přijímání těchto dětí povinné a vybavení musí zaplatit zřizovatel školy. Taky si připadáte jako v Kocourkově?

Jeden argument "pro" ostatních ředitelek je ten, že klesají počty dětí a bez dvouletých se nenaplní kapacity. Jenže když klesnou počty dětí, konečně by nemuselo být přeplněno a ve třídách by mohlo být 24 dětí, jak je původně v zákonech. Jenže méně dětí znamená méně peněz a my bychom přišly o veškeré mimořádné odměny, případně by se snižovaly úvazky.

Nám z dnešní porady vyšly tři závěry: úplně se na to vykašlat (ale možná budeme mít "černý puntík"), udělat to tak napůl (protože to jde všechno krásně "očůrat", ale práce je s tím stejně), nebo to opravdu všechno poctivě zpracovat a pak doufat, že se vlastně najde někdo natolik kvalitní, aby tu pracně vyadministrovanou pozici zvládl zastávat.

Vzdělávání dvouletých (nebo i mladších) dětí je v Evropě naprosto běžné. Ze současných výzkumů, tuším z Francie, dokonce vyplývá, že dětem nijak neublíží, pokud je to zařízené tak, že jsou 4 děti na jednoho stálého dospělého. V našich podmínkách se nám o tom může leda znát. Podle PhDr. Svobody u nás za současných podmínek vyrostou děti "citově ploché až psychopatické". Ale to asi připadá našim úředníkům v pořádku.

Může už do školky?

Včera u nás proběhl Den otevřených dveří a i když jsem propotila dvě trička, byla jsem velmi mile překvapená. Zájem rodičů obrovský, padaly praktické a smysluplné otázky, takže mi ani nevadilo zůstat v práci přesčas. Jediné, co mě mrzelo, byly očividné traumatické zážitky ze školkových let rodičů.

"Ještě se děti zavírají do skříně, když zlobí?"

"Nám učitelky přelepovaly oči, když jsme nechtěli spát."

"Křičíte na ně hodně?"

"Budete je nutit do jídla?"

Bylo mi smutno. Hodně smutno. Mrzí mě, když má někdo takový zážitek ze školky. Z prostředí, které se stává první širší "rodinou" v životě dítěte. Z prostředí, kde by měla vládnout pohoda a důvěra. Ale aspoň mám možnost to změnit.

Celé dopoledne i odpoledne vysvětluji zájemcům principy komunikace s dětmi, respektující přístup, požadavky na samostatnost a kritické myšlení, mluvím o snaze vybudovat přátelské prostředí, chovat se k druhému hezky a ohleduplně. Je těžké tohle vysvětlovat někomu, kdo o předškolním vzdělávání nemá sebemenší potuchy. Mám pocit, že by to vydalo na celodenní seminář.

Překvapily mě i požadavky na smíšené třídy. U nás si za nimi stojíme, ale velmi často dochází k výměnám názorů s ostatními školkami, že je to takhle špatně a děti by měly být rozděleny podle věku. Ano, smíšená třída je mnohem náročnější. Ale když si tu práci dáte, dostanete mnohem větší odměnu. A já jsem ráda, že to tak vnímají i rodiče. 

Co mě asi nejvíc u letošních zájemců překvapilo, byl velký posun v komunikaci s dětmi. Všechno probíhalo na úrovni klidného vysvětlování, takže i když byly děti v novém prostředí hodně zvědavé a rozdováděné, stačila informace od maminky, jak to bude nebo nebude probíhat a bylo vyřešeno. Prosté oznamovací věty typu "Jsme tu jen na chvilku, takže si vyndej jednu hračku a pak jí vrať na místo", řečené laskavě a trpělivě udělají mnohem větší službu než nervózní okřikování. Ale samozřejmě takhle musí být děti vedené od začátku. Byl znát posun v tom směru, že děti měly nastavené hranice, ale vše bylo domluvené a pro ně srozumitelné. Proto jsem se nebála diskutovat s rodiči klidně i půl hodiny, aniž bych měla pocit, že mi ti prcci zboří třídu.

A kdy je tedy vhodný čas nastoupit do školky? Rovnou říkám, že dvouleté děti mají být doma s maminkami. My mámu nenahradíme, ani přes veškerou snahu. Nejmladší holčička ke mně nastupovala, když jí byly 3 roky 14 dní. Zvládla to hlavně díky tomu, jak byla vedená od malička, protože její maminka je na ní a dvě další sestry sama. Jsou samozřejmě výjimky, jsou děti, které potřebují do školky už třeba ve 2 a 1/2 letech. Ale většina na to ještě není ani zdaleka připravená.

Když tedy pominu ten věk alespoň 3 roky, je důležité být bez plen, aspoň nějakým způsobem si umět říct na záchod, zvládnout se najíst lžící a umět něco málo obléknout. To úplně stačí, se zbytkem už si poradíme.

Když si přece jen nejste jistí, je dobré zkusit ze začátku chodit do školky i s dítětem, třeba na dvě hodiny. Učitelky by vám měly po domluvě vyjít vstříc. Prvních 14 dní až měsíc berte děti po obědě a postupně je zvykejte na delší pobyt. Adaptace může probíhat až dva měsíce, takže nemusíte plašit hned po prvním týdnu. A jen tak mezi námi - největší pláč je vždy, když se maminka kouká. Jakmile se zavřou dveře, bývá za pár minut po slzičkách.

Nebojte se školky. Vím, že leckde to ještě dodnes není ideální. Ale ptejte, zjišťujte, co vám a vašemu dítěti bude vyhovovat. Ani nevíte, jak je mi smutno, když si představím, že ty nové děti vlastně už neuvidím. Že v červnu naposledy obejmu ty "svoje" a na pár let bude konec. Bude to těžké, přetěžké loučení, protože přijdu o kus sebe samotné.
EDIT: Mateřská škola má v první řadě vzdělávat (všimněte si toho slova škola) a já si opravdu nedokážu představit, jak vzdělávat dvouleté dítě s jeho vývojovými specifiky společně s 25-28 dětmi ve věku 3-7 let. Určité řešení je ve snižování počtu dětí ve třídách. Ale i tak tuhle situaci vždycky někdo odnese. A ne, nejde mi o sebe, abych to měla jako učitelka "pohodlné". Můj největší zájem je, aby bylo dobře dětem. Což je v takové situaci téměř nemožné dokázat.