Inkluze v praxi

Poslední porada. Co by se asi tak mohlo řešit? Odklady školní docházky, prázdninový provoz, to máme za hodinku sfouknuté. A ejhle, ona trvala 3 hodiny. Protože bychom měli přijmout jednoho kluka na vozíku.

Když probíhaly zápisy, báli jsme se, kolik předškoláků se přihlásí, protože od září budou mít docházku povinnou. Dostane se vůbec na mladší děti? Nakonec se přihlásili dva, u jednoho uvedla maminka do přihlášky, že to u nich vypadá na asistenta pedagoga. 

Později z ní vypadlo, že je její syn na vozíku. Jenže už byl přijatý, je to předškolák, navíc ze spádové oblasti. "Nebojte se, ono to vůbec není tak náročné, jak to vypadá, to hravě zvládnete".

Minulý týden proběhla s maminkou druhá schůzka, protože musíme znát konkrétní diagnózu, navíc už je skoro pozdě na to shánět  asistenta. Z toho, co jsme se dozvěděli, nám spadla brada.

Dítě se narodilo zdravé, jenže v 8 dnech prodělalo Syndrom náhlého úmrtí novorozence. Zachránili ho, jenže - nechodí, nemluví, nepolyká, krmí se hadičkou a přebaluje. Nejvyšší stupeň postižení, matka má na něj osobního asistenta, který je hrazený (nevím, jestli plně) ze sociálních dávek. Ale ona si myslí, že mentálně je naprosto v pořádku, tudíž by pro něj bylo nejlepší, kdyby mohl chodit do běžné mateřské školy.

Po upozornění, že nemáme bezbariérový přístup, přebalovací pult nebo speciální pomůcky konstatovala, že to není problém, protože ty dva malé schůdky se dají zvládnout a přebalovat můžeme na zemi. 

Na chvíli nám došla slova.

Pak nám došla úplně, protože odmítla poskytnout jeho osobního asistenta a máme si sehnat svého. V tomto případě to ale není možné - asistent pedagoga dítě vzdělává, osobní asistent zajišťuje fyzickou péči, navíc si ho musí rodina sehnat sama, školka ho platit nemůže.

Snažili jsme se mamince vysvětlit, že pobyt v naší školce pravděpodobně dítěti žádný posun nepřinese. Odpověď zněla, že se toho zbytečně bojíme dopředu a nemáme se tolik stresovat.

Poslední naděje jsme vkládali do speciálně-pedagogického centra, které by mělo uznat, že na přijetí takového dítěte nemáme podmínky. Bohužel, kvůli uzákoněné inkluzi má SPC tolik peněz, že nám můžou okamžitě přispět na rekonstrukci třídy.

Další věc je, že když přijímáte dítě se speciálními potřebami, snižuje se počet dětí ve třídě. Jelikož jsme to nevěděli, byly děti přijaty do plného stavu a dodatečně nikoho vyloučit nemůžete. Tudíž toto dítě bude ve třídě v plném počtu 28 dětí.

Momentálně hledáme nějakou oporu v zákonech, že nám matka osobního asistenta poskytnout prostě musí. Její životní situaci jí naprosto nezávidím, ale čekala bych alespoň soudnost. "Vy chcete zprávu od neurologa? Ale neblázněte, to jsou samé zkratky a stejně to vůbec nevypovídá o tom, jaký on doopravdy je. Navíc nejsem spokojená se zprávou od psycholožky, takže se objednáváme do Prahy. V červenci tady někdo z vás bude, ne, abychom to vyřešili?"

Je mi z toho opravdu špatně. Jak tomuto dítěti můžeme pomoct v běžné mateřské škole? Proč ho musíme přijmout z důvodu, že matka si myslí, že ve speciální školce by byl s "retardy" (její slova) a to vůbec neodpovídá jeho mentální úrovni? Jakou váhu má názor nás, odborníků na předškolní vzdělávání? I když možná raději neodpovídejte, bolí to.